Ondřej Michálek - Alegorie našich světů

Výstava grafických prací Ondřeje Michálka je zajímavým přínosem do výstavního plánu havlíčkobrodské galerie. Nejen že představuje předního grafika české výtvarné scény, který již tři desetiletí vychovává na Univerzitě Palackého v Olomouci výtvarníky a výtvarné pedagogy, ale přináší i zajímavý vhled do experimentálních grafických technik, jež tento umělec používá ke svému vyjádření v širokospektrálních a mnohaletých cyklech.

Výstavní prostory obsáhnou dvě období Michálkovy tvorby oddělené milníkem – rokem 2010. První období, tzv. „šedomodré“, kdy začíná pracovat na velkoformátových tiscích technikou přetisků černé plochy bílou barvou, mu nabídlo nečekané možnosti v podobě přesných záznamů struktur. Tuto autorovu tvůrčí etapu charakterizuji obdobím soustředěného pátrání po vztahu přírodního a umělého či technického. Obdobím, v němž umělec přináší znepokojující obraz světa, kde se snoubí archetypální prvky primitivních kultur s futuristickými zdroji světla. Splétané kokony osvětlované mimozemskými tělesy mimovolně odkazují k období, které možná nastane po kolapsu naší civilizace. Jenže jen v obsahovém schématu dystopického světa Michálkovy grafické listy číst nemůžeme. Vždyť i pod umělým světlem může vzklíčit nový život. Autor si tak pohrává s naší fantazií a nechává nás plout v tomto víceznačném bezčasí.

V sále prvního patra se pak divák setká s díly další tvůrčí etapy, z období posledních dvanácti let, kdy autor přešel od techniky linorytu k hlubotisku, leptu a akvatintě. Tuto zdánlivě zásadně odlišnou tvorbu lze chápat jako logické pokračování v předchozím hledání i jako smíření mezi tvorbou minulou a tou současnou ve vytváření osobního světa představ. Světa fascinovaného přírodou a fantaskními tvary syntetických organismů, vegetativního světa – často alespoň na krátký okamžik se dotýkající představy ráje. Tento „ráj“ se však v detailech často prolíná se zásahy člověka a připomínkou produktů jeho ambicí. Tyto poslední grafické listy vznikají nejdřív jako tradiční kresby, které pak autor přenese na tiskovou desku pomocí současných technologií. Samotný lept a tisk probíhá opět tradičním hlubotiskovým způsobem, tak jak se ustálil za poslední staletí.

Oběma těmto etapám je společná neustálá Michálkova vůle experimentovat, hledat a překvapovat novými autorskými principy a cestami.

Daniela Růžičková, kurátorka výstavy