Výstava akademického malíře Václava Matějíčka, jehož tvorba prošla mnoha změnami od prvních pokusů samouka, přes akademické usměrnění až po vlastní svébytný projev. V poslední fázi jeho tvůrčího života vznikala díla, v nichž se kloubí obraz reálně viděného světa s bohatou symbolikou a jejichž hlavními aktérkami byly ženy.
Ak.mal. Václav Matějíček
(*1941 Lipník nad Bečvou - †2002 Přibyslav)
Vyrůstal v poměrech, které provázely časté existenční nejistoty. Po dokončení studia na soustružnickém učilišti krátce pracoval ve Vítkovických železárnách, odkud odešel do ostravského dolu Hlubina. Následující dva roky byl zaměstnán jako malíř kulis v ostravském divadle Z. Nejedlého, odkud odešel roku 1966 na AVU do atelieru figurální malby prof. K. Součka (grafická technika doc. J. John). Profesionálnímu školení předcházela vlastní dlouhodobá tvorba, která v konfrontaci s vlivy průmyslového prostředí mířila k podstatě zobrazované skutečnosti a jejímu hlubokému vnitřnímu přehodnocení. Studium ukončil roku 1972. Václav Matějíček se věnoval figurální malbě a volné grafice. Uplatňoval grafické techniky leptu, akvatinty, barevného hlubotisku aj. Velkou roli ve většině obrazů z pozdního období hraje (ženská) figura, která je vždy prototypem reálné postavy z bohatého rejstříku autorových portrétních studií. Nejčastěji čerpal malíř inspiraci u svých čtyř dcer. I přes některá odbočení za účelem zkoumání technických a technologických možností v malbě a grafice, ale především tříbení názorových přístupů, směřuje nakonec tvorba Václava Matějíčka k dílu, které nemá být nikdy pouhým zobrazováním, ale výpovědí a vyznáním. Jeho důležitou částí je duchovní podstata malby, ve které autor zachycuje přítomnost víry a pokory a tím chápe a přetváří svět věcí a bytostí způsobem sobě vlastním.
